Nalezený telefon
Dnes ráno jsem si vyrazila zacvičit na břeh, na pobřeží je malé betonové molo, které je opuštěné. Když jsem k němu na peddleboardu dopádlovala, všimla jsem si odhozeného trika, karty od hotelu a mobilního telefonu. V duchu jsem si posteskla, že mě majitel věcí určitě vyruší při cvičení. Nevyrušil. Když jsem odplouvala, majitel stále nikde. Po návratu na loď jsem situaci sdělila Bolcimu. Poprosila jsem ho, jestli mě hodí k molu, až mě později poveze na břeh. Všechny věci jsem vzala do igelitky a vydala se na cestu k hotelu, z kterého byla karta. Cestou začal telefon zvonit, zvedla jsem ho a ozvala se paní. Mluvila anglicky a vysvětlila, že telefon je jejího syna, tak jsme se domluvili, že jí telefon odnesu na recepci hotelu. Už jsem byla na cestě a najednou telefon zvonil znovu, zase maminka. Byly znepokojení, že se místo přibližování, oddaluji. Sedla jsem totiž na špatný autobus. Hledání samotného hotelu, bylo o něco složitější. Společnost na pobřeží vlastní asi 30 hotelů. Nakonec jsem našla ten správný a už před ním čekala maminka se synem. On byl tak nadšený, že mě objal a div mi nedal pusu. Doteď mi vrtá hlavou, jak se chlapec dostal tak daleko od pláže, pobřeží je zde ze zhora nepřístupné.
Lidé užívající si slunnou pláž plnou lehátek a slunečníků.
