Blog

⚓️Rekonstrukce lodní kuchyně- není to tak jednoduché, jak to vypadá…

Jak už pravděpodobně víte, předchozí majitel lodi Peter byl lodní truhlář, ale na pořádek si nepotrpěl. A tak jak zde platilo pravidlo:,,Kovářova kobyla chodí bosa.” Rozhodně tady neplatilo ,,Dvakrát měř, jednou řež.” Proto je tady velmi těžké cokoliv opravit.

Před začátkem oprav, jsme museli projít celou loď a hledat různé části kuchyně-dvířka,oblkady,lišty atd. Našli jsme je na zcela nesmyslných místech, jako v podpalubí, venku, nebo v zadní koupelně na druhé straně lodi, některá dvířka podpírala/zakrývala úplně něco jiného. Následovala skládačka něco mezi tetris a puzzle a hádání co, kam patří. Pokud konečně najdete správný díl, který sedí jak barevně tak vzorově, často nastane problém s velikostí. Přestože jsou všechny části dýhy z jednoho kusu, dáte je k sobě a nepasujou a je třeba je zbrousit. K tomu všemu nás dnes zbrzdil výběr lepidla, vhodného na slepování, protože speciální lepidlo mi přes noc ztvrdlo a tmel na lepení dřeva netmelil. Zítra nás tedy čeká opět procházka do obchodu.

Velká nákupní zóna je od přístavu přes tři kilometry pěšky. Dnes jsme pro cestu tam zvolili autobus, stojí 1,25€,ale najít zastávku je poměrně složité. Prostě stůjte tam, kde vám mapy ukazují a mávejte na jakýkoliv autobus. Nákupy nám zabraly značnou část dne a poslední spoj jsme nestihli. Museli jsme jít pěšky, s čímž jsme nepočítali a tašky nám přerostly přes hlavu. Musela jsem se tedy odhodlal k nákupu nevzhledného vozíčku(něco jako rudlik), který je tady ve Španělsku hitem. S podobnými vozíky tu potkáte všechny. Jak poznat místní? Chodí pomalu v zimní bundě a za sebou táhnou vozíčky nebo “fofrtašku”. Takže nyní skoro zapadáme..

Na první fotce jsou moji pomocnici-DEXTR z kterého mám trochu strach a moje oblíbená vibrační bruska.

Video aneb s Ines v kuchyni – prosím o shovívavost je to moje premiéra.

Poslední dvě fotky jsme nazvali ,,když ti nákup přeroste přes hlavu”.