FESTIVAL AEREO SAN JAVIER
Den jsme zahájili koupačkou v moři a snídaní během pozorování letadel.
Dnešní program začínal v 10:30 a my jsme zatím stále v první řadě. Postupně začínají z přilehlého přístavu vyjíždět jachty, záchranáři a policisté v člunech dohlížejí na správné kotvení lodí ve vyznačeným prostoru, kolem žlutých bojí a z hlavního pódia vyhrává hudba. Dnešní Air show potrvá do 15:00 a zahájili ji, seskakující parašutisté s dýmovnicemi a jednotlivými vlajkami zastoupených zemí. Státní meteorologická stanice hlásí 27 stupňů, takže je vhodné se zásobit opalovacím krémem, pokrývkou hlavy a dostatkem piva. Při pohledu dalekohledem na protější pláž zjišťujeme, že je všude hlava na hlavě. Sousední jachty a výletní lodě jsou přeplněné k prasknutí. Město připravilo sedm stanovišť pro parkování a všechna jsou plná. Po ukázce parašutismu přichází na scénu přehlídka vrtulníků nad pláží Santiaga de la Ribera se objevili vrtulníky národní policie, civilní gardy, která předvedla ukázku záchrany, nouzový vírník B412 112 autonomního společenství regionu Murcia. Vše jde podle předem připraveného harmonogramu a v kombinaci s přílohou zahrnující popisy letadel jsme velmi dobře informováni.
A teď následuje letecká akrobacie. Z jednotlivců jsme mohli pozorovat slavná jména jako Juan Velarde, Olivier Masurel nebo Camilo Benito. Velmi nás zaujalo letadlo Cesna 337 Skymaster kvůli nezvyklým křivkám. A další byli skupiny letců. Žasli jsme nad akrobacií britského šestičlenného Team Raven, kteří se předvedli v ultralehkých letadlech vlastní výroby RV-8 (816 kg). Jako hřeb programu byl švýcarský PC-7 Team v nejpočetnější formaci-devíti letadel. Jejich kousky jsme měli možnost pozorovat i předchozí dny, protože choreografii pečlivě trénovali. A jako poslední bod programu se pořadatelé pochlubili španělskou letkou Patrulla Águila v letadlech Casa C101 Aviojet s rychlostí 770 km/h. Staly se tak nejrychlejšími a nejtěžšími (5600 kg) stroji dne. Díky jejich rychlosti, museli létat dál od diváků a tím pádem blíže k nám a my měli s dalekohledem možnost vidět skoro až do kabiny. Velmi využívali prvků převrácení kabin vzhůrudolů a prolétání v těsné blízkosti, celé vystoupení pak zakončili vytvořením španělské vlajky a letencký program tím uzavřeli.
Pro nás následoval oběd a odpočinek při hudbě Dory Heleny. Zbytek dne hoši opravovali různé věci a k večeru jsme se s Honzou vydali na břeh, aby jsme se zůčastnili nedělní mše. Komunitní kostel je běžně uzavřený a otevírá se pouze na mše. Měli jsme hodinu čas a kousek od kostelu jsme zapadli do malé uličky, na kávu a zmrzlinu. Nejlepší volba byla pistáciová, protože v každém soustu se snad vysypal pytlík celých pistácií. Byla skvělá. Posezení jsme zakončili sklenkou červeného vína a i přes jazykovou bariéru jsme se s milou španělkou domluvili. Obecně jsme si všimli, že anglicky tu mluví pouze zlomek populaci. Následovala cesta do kostela a protože se smrákalo, vitráže byly krásně nasvícené zapadajícím sluncem. Mše byla hezká a kostel jsme si měli možnost po jejím zkončení projít. Cestou zpět na loď jsme se zastavili v plážové restauraci Two brothers, ve které jsme byli předchozí den na dezertu. Pivo měli v skvěle vychlazených sklenicích a my se skvěle najedli. Po příjezdu na loď jsme popisovali zážitky a zapily odjezd Honzy a Matěje následující den.
A deset kratičkých videí, kdy jde krásně vidět, jak dobrý výhled byl z Destiny.
